Hall 3x Borgentown - mesto hruzy II

1. Auflage 2013
ISBN: 978-80-7482-092-2
Verlag: Nakladatelství Viking
Format: EPUB
Kopierschutz: Wasserzeichen (»Systemvoraussetzungen)

E-Book, Tschechisch, 390 Seiten

Další tri hororové príbehy stredoškoláku z mestecka Borgentown. Kdo – nebo co – je vraždí? Drací vášen: Sedmnáctiletá Meghan Crossová chodí se dvema mladíky naráz, a nemuže se rozhodnout, který je ten pravý. Ale ukazuje se, že ji miluje ješte nekdo – tajemný „Borgentownský drak“, jenž jí zacne na dukaz své lásky posílat hruzné dárky – balícky s lidskými orgány. Cas kvapí, policie je bezradná a stále nové „dárky“ nalézají svou adresátku. Z borgentownské strední školy se zacnou ztrácet studenti a nad mestem se rozklene strach… Válka zombií: Zpocátku se zdá, že v Borgentownu zase rádí vrah, jenž má – jako vždy – spadeno zejména na studenty zdejší strední školy, konkrétne spolužáky Lindy Parkerové. Sotva se však prokáže, že nevinné obeti nechává shoret ve svém nárucí prímo na ulici, zacnou se obyvatelé mestecka obávat, že tentokrát se jedná o síly z jiného, mysteriózního sveta. A když se zde krome zombií navíc objeví i skupina mafiánu spolu s bezskrupulózními vedci z CIA, je jasné, že se cas vymkl z kloubu. Brilantne napsaný príbeh se žene kupredu ve zdánlive fantasmagorických gejzírech poetických i hororových obrazu, až si ctenár nekdy položí otázku, nepožíval-li autor pri psaní nelegálních povzbuzovacu, jež jeho mysl vybudily až do nadoblacných výšin. Skutecnost je však mnohem prozaictejší... Maso: Ulice Borgentownu opet pohltil strach, nebot se zde zacnou z márnic a nemocnic ztrácet tela, nejdríve mrtvá, pak i živá. Policie vyšetruje, sec muže, nicméne na první stopu zlocinu prijde studentka zdejší strední školy, Brenda Marvellová, která se snaží získat informace o své zmizelé babicce. Pri svém pátrání narazí na podezrelé lidi z chudinské ctvrti Greenhill. A najednou jde jí i všem zúcastneným o život…

Autoren/Hrsg.

Hall, Andrew

Leseproben

I   Klenutými okny vily Woodových lomcoval prudký vichr. Byl to jediný zvuk, který naplnoval prostornou místnost jen spore vybavenou nábytkem. Kolem cerne prostreného stolu sedela za pableskování plamene tlusté svíce dívcí spiritistická parta z borgentownské strední školy. Trhavé svetlo ozarovalo soustredené tváre, v nichž se zracilo napetí. V jedné z té petice tvárí, orámované lesklými havraními vlasy, byla videt i známka nevole smíšené s obavou. Zosobnovala nechut všeho živoucího k prízrakum vyrvaných z luna smrti neustálým zaríkáváním a probouzených tím k novému, desivejšímu záhrobnímu životu. Dívka s cernými vlasy nejiste uprela své hloubavé oci k nekolika peclive po stole rozestaveným rekvizitám – tepané misce, dýce, zešedlé lidské lebce s velkými vylámanými celistmi i malému lesknoucímu se magnetickému kyvadlu vycnívajícímu z koženkového obalu – a lehce povytáhla obocí. Schylovalo se k další ze seancí, kterou porádala tentokrát Alice Woodová ve staré vile svých rodicu v Garden City. „Je to první z tvejch seancí, Lauro?“ obrátila Alice své hluboké oci k té štíhlé dívce s dlouhými cernými vlasy. Laura se nejiste ošila. „Ano, ješte nikdy jsem se niceho podobnýho nezúcastnila,“ prikývla po malé chvíli a mechanicky urovnala záhyb ubrusu. „Abych se priznala, jsem z toho trochu nesvá. Podle me je riskantní rušit klid zemrelejch,“ snažila se Laura príliš nedávat pred sebejistou Alicí Woodovou najevo své pocity. „Na to si zvykneš,“ zasmála se Alice temným hrdelním smíchem. „Všechny jsme to jednou prožily poprvý, ber to jako krest ohnem pri vstupu do našeho klubu. Jste pripravené... Celie?“ obrátila mysticky zahloubaná Alice pozornost k dalším dvema dívkám u stolu. „Myslím, že jsem pripravená. Cítím už lehký vibrace v koneccích prstu,“ sdelila jim rusovlasá Celie. Nežná a krehká Judith místo odpovedi jen položila pestené ruce na ubrus a dotkla se špickami malícku natažené Celiiny ruky. „Dobre, je myslím cas, abych vám sdelila plán dnešní seance,“ rekla Alice, která jako vždy zorganizovala všechno do nejmenšího detailu. Kývla pritom na poslední clenku spiritistického klubu, hubenou, nakrátko ostríhanou Lois, která nijak neskrývala svou chlapeckou postavu, naopak svuj vzhled korunovala krátkou vázankou pod šedým sakem. Ta nesla práve na kulatý stul velkou broušenou vázu s cerstvým pugetem rudých ruží. „Kvetiny?“ podivila se Laura a privonela k nim. Trochu se jí ulevilo, protože reci, které se šírily po borgentownské strední škole, naznacovaly neco o spolku carodejnic zahrávajících si s dáblem. Místo toho – kytice kvetu. Ne, na tomhle spiritismu nebude nic zlovestného, oddechla si v duchu. „Kvetiny slouží jako obet duchum, kterí stejne jako my milujou vuni a svežest cerstve natrhanejch ruží,“ pousmála se Alice, jako by vycítila Laurino vnitrní rozpoložení. Odhrnula pritom vlasy ze snedého cela, pres které se jí táhla dlouhá a hluboká jizva. Lauru zajímalo, jak k ní Alice prišla, ale nikdy nenašla dost odvahy se jí na to zeptat. Alice se i dnes vecer tvárila natolik neprístupne, že Laura opet svou otázku spolkla, a zadívala se zpet do hypnotizujícího pomrkávání plamene voskem pokapané svíce. „Na dnešní vecer jsem na pocest nové clenky našeho klubu, Laury, pripravila opravdový bonbónek,“ usmála se široce Alice, až jí zasvítil v ústech ‘stríbrný‘ prední zub. „Budeme vzývat ducha jednoho z predních carodeju v zemi... Geralda Treviota.“ Zdálo se, že drobné modrooké blondýnky Judith se zmocnilo znepokojení. Vymenily si s Celií kradmé pohledy plné potlacovaných obav, ale obe pokorne mlcely. Laura cítila, jak jí pri vyslovení toho jména prejely po zádech zimnicné prsty nepríjemného zamrazení... Gerald Treviot... ne, to jméno jí nic neríkalo...  Napjaté mlcení jako jediná protrhla chlapecky oblecená Lois. „To je opravdu nebezpecné pro náš druhý život vyvolávat predcasne prokletého Treviotova ducha, Al!“ vykrikla se zápalem. Trpytící se broušená váza jí pri tech slovech vyklouzla z prstu a roztríštila se na zemi na tisíce kousku. Všechny dívky na to s úžasem hledely. „To je urcite znamení... Gerald se hnevá,“ pípla Celie. „Je to znamení... ovšem toho, že je Lois neschopná donést vázu za pet set dolaru vcelku na stul,“ rozcílila se Alice Woodová, až jí v obliceji nabehly žíly. Vypadala ted, jako by jí nalité tepny mely každou chvílí explodovat, a zdešená Laura se od ní nenápadne odtáhla. Alice k ní obrátila potemnelou tvár s hlubokýma ocima, které se zdály náhle bez života. Vytušila snad podivným šestým smyslem Lauriny pocity. Neco hladového v ní jako by v tu chvíli zacalo nenasytne vysávat sveží energii z Laurina tela, i když navenek Alici strnul na rtech mrazive prátelský úsmev. „Neslyšela jsi nikdy o skvelém carodeji Treviotovi a jeho zázracném umení?“ zeptala se. „N-ne.“ Laura se otrásla, ale nemohla odtrhnout pohled od zmenené Aliciny tváre. Alice ale sama odvrátila pohled, který hned vzápetí prelétl na podmracenou Lois. „Lois, ríkám ti, prines hned jinou vázu a postav konecne ty kvety na stul,“ prohodila Alice sladce na její adresu a zakryla si vlasy jizvu na cele. „Nechci už o plánu dnešní seance víc diskutovat." Lois sklonila hlavu a zacala mechanicky rovnat kvety do nové nádobky. Celie s Judith se bezduvodne necemu pochichtávaly. Obe se dívaly na Lauru s podivne rozšírenými zornickami. „Vidíte, ríkám vám, že všechno bude dnes vecer stejne skvelý jako to, co nás ceká v našem druhém živote. A vy víte, co nás ceká... Moc a království bez konce,“ prohodila k nim Alice matersky a skryla za rasami svuj zlovestne chtivý výraz. „Druhý život?“ podivila se Laura. „Co to znamená?“ Nikdo na její otázku nereagoval. Všechny dívky daly ruce na stul a Judith pokynula Laure, aby ucinila taktéž. Laura se zapojila do retezu z rozevrených prstu. Zleva se dotýkala malíckem Alice, zprava Lois. Všimla si, jak se Judith zmocnuje napetí a Celii zružovely tváre. „Tak, moje detátka. Pojdme spolecne do toho,“ ozvala se Alice bodre a k Laurinu zdešení si narízla prudkým tahem dýky žílu. Krupeje její tmavé krve zacaly stékat do pripravené cínové misky a mísily se s podivne páchnoucím lektvarem. Pritom zacala zpevave vzývat jméno podle místní legendy dáblu upsaného ducha carodeje Treviota. V tu chvíli zacala tekutina v misce sama od sebe houstnout a pokojem zavál pruvan, prestože byla zavrená okna. Zdešená Laura se otrásla chladem, ackoliv v místnosti bylo príjemne teplo. Se strachem vepsaným v ocích pohlédla na své nové prítelkyne. Všechny hledely neprítomne do misky s podivným lektvarem, z níž se pojednou zacaly vinout podivné stužky jemného dýmu. Alice cosi rytmicky pobrukovala a pak náhle zaujate vykrikla: „Fantome Geralda Treviota, odsun šedý náhrobní kámen, jež tíží tvé shnilé telo, a vstan ze své hrobky. Oblaž nás svojí prítomností a povez nám, která... která z nás je tvojí vyvolenou...“ nesl se její hlas do tmy. Nikdo se ani nepohnul a všechny dívky s napetím zíraly do plamene pred sebou. Laura prudce vstala. „Tohleto jsme si nedomluvily,“ vykrikla s nervy napjatými k prasknutí. Z police naproti ní se vysypalo nekolik knih a s tlumeným žuchnutím dopadly na zem. „Nešil a sedni si,“ podívala se na zmatenou Lauru Judith. „Vyvolávaly jsme už duchy zemrelých mockrát, nic se nemuže stát, vážne,“ dotkla se jejího predloktí. Laura ji nejiste poslechla. „Ty knihy...“ rekla do ticha. „Ano, duch carodeje Treviota je už nablízku,“ rekla nadšene Celie. Alice Woodová jí pokynula, aby mlcela. „Nebýt pochybností Laury, mohl se tu pred námi zhmotnit jeho fantom z mé krve,“ rekla Alice zlovestne. Dívky Lauru probodly zklamanými pohledy. „Laura je tu nová, nemuže za to,“ zastala se jí rusovlasá Celie s cernou sametkou kolem krku. Nikdo na to nic nenamítl. Alice znovu zesílila svoji vnitrní koncentraci a vztáhla ruce pred sebe: „Povez nám, zemrelý Geralde Treviote, která z nás je tvojí vyvolenou,“ zacala Alice znovu zaríkávat carodejova ducha a dotýkala se pritom dívek jedné...