Rosdahl / Wiese / Skov Taboo: 6 erotických povídek na zakázána témata

1. Auflage 2023
ISBN: 978-87-28-55236-0
Verlag: LUST
Format: EPUB
Kopierschutz: 6 - ePub Watermark

E-Book, Tschechisch, 87 Seiten

'Tenhle hotel má n?co zvlá?tního, výjime?ného, co je ur?ené výhradn? pro ty nejbohat?í patrony. Jmenuje se to HERNA. Zaplatí? a m??e? sledovat páry p?i sexu. Dal?í mo?nost je sex mezi hosty. Vzru?ující a nové je to, ?e vás p?i tom sleduje pár o?í otvorem ve zdi, který se hned po sexu zav?e.' Hrdinové a hrdinky této sbírky povídek v?dí, jak získat pot??ení v ka?dodenním ?ivot? a v?dy dosahují svého cíle, dokonce i kdy? se m??e zdát p?íli? fantastický a neuv??itelný. Navíc, dlouhé ?ekání na dezert jenom posiluje jejich chu?. P?esv?d?te se sami, jak plný rozko?e a vá?n? m??e být jejich sv?t. Tato sbírka zahrnuje následující povídky: Na milost mému pánovi Sex v aut? Posedlá Owenem Grayem Voyeur Nymfa a fauni Moje fantazie o únosu Tato sbírka povídek byla vydána ve spolupráci se ?védskou filmovou producentkou Erikou Lust. Jejím zám?rem je zobrazit lidskou p?irozenost a r?znorodost prost?ednictvím p?íb?h? vá?n?, intimity, chtí?e a lásky ve splynutí poutavých p?íb?h? a erotiky.

Zahrnuté ve sbírce povídky z?staly napsány následujícími autory a autorky LUST: Sarah Skov, Reiner Larsen Wiese, Cecilie Olrik, Cecilie Rosdahl

Autoren/Hrsg.

Rosdahl, Cecilie

Wiese, Reiner Larsen

Skov, Sarah

Olrik

Weitere Mitwirkende

Translators, Lust

Leseproben

Na milost mému pánovi
Erotická povídka

Jsem na ceste za svým pánem. Už se na to teším nekolik dní. Na telefonu mám nastavené upozornení tri dny pred naší schuzkou. Telem mi z toho projíždí elektrické výboje. Konecne mám, co jsem vždycky chtela. A to, že se mi to splnilo zrovna ted, nemuže být náhodou. Urcite ne. Uplynulé tri roky jsem se soustredila jen sama na sebe. Na sebe a na to, co bych vlastne chtela dokázat. Odstehovala jsem se daleko od domova. Daleko od svého bývalého prítele. Pryc od snahy nekomu patrit. Už jsem tím promrhala dost casu. Ted jsem sama sebou, vím, v cem jsem dobrá. Nic víc. Nic mín!

Prijela jsem do tohoto mesta s výucním listem. Jinak jsem toho s sebou moc nemela. Ješte mám z té doby fotku, jak stojím pred hostelem. S batohem pres rameno. Nové já a nové mesto. Tenkrát jsem spoléhala na štestí. Ctyri mesíce jsem bydlela v hostelu. Na palandách se tam strídali mizerne placení delníci z Rumunska, rozjarení turisté a ruzní utecenci. Nastálo tam byli jen zamestnanci a majitelka. Pár dní mi trvalo, než jsem si mesto prošla a zvykla si tam.

Potom se všechno zacalo odvíjet rychle. Jednoho dne jsem zašla za majitelkou hostelu. Zeptala jsem se, jestli bych tam mohla trochu péct a používat jejich troubu. V kuchyni meli dve trouby. Povolili mi to za podmínky, že budu hotová v 7:00 ráno, kdy zacínají podávat snídani. K té byly obvykle toasty nebo cereálie. Nekolikrát jsem pri snídani zkusila jen tak dát chleba, který jsem upekla, na stul. A v 7:30 už byl snedený. Rosanna, majitelka, které mohlo být kolem petatriceti, se o tom dozvedela od svých zamestnancu. Obvykle chodila do práce až tesne pred polednem. Nekolik dní na to stála v kuchyni už v 6:30 ráno. Chtela ochutnat muj chleba. Po nekolika soustech mi nabídla, abych v hostellu byla zdarma výmenou za to, že jim budu péct chleba. Zacaly jsme se spolu bavit. Ten týden byla v práci takhle brzo každý den. Aby si pohlídala své investice, a také si se mnou mohla popovídat. Brzo se z nás staly prítelkyne. To ona mi našla muj byt, pomohla mi otevrít moje první pekarství, a také mi doporucila mého pána.

amstanding in the kitchen at

6

Než jsem se nastehovala do svého bytu, prihodilo se tohle. Znaly jsem se témer už dva mesíce. Malický bar v hostelu byl prázdný. Poslouchaly jsme písnicky na Spotify a strídaly se ve vybíraní. Popíjely jsme gin s tonikem. Ale ne tu vodou redenou hruzu, kterou vám namíchají v barech. Tenhle byl Rosannin vlastní. Opily jsme se. Prišla rec na sex a muže.

„Chceš neco videt?” zahuhlala najednou. „Chci ti ukázat, co mám ráda.”

Lekla jsem se, že to mluví o mne. Ale byla jsem opilá, a jestli jsem si to mela rozdat se ženskou, tak Rosanna na to byla ta pravá. Snedá a opravdu krásná. Pevný zadecek, krásné dvojky, štíhlý pas a výrazné hnedé oci jako z japonského komiksu. Casto nosila šaty nebo sukni, a vždycky podpatky.

„Pojd sem ke mne,” rekla. Ze své barové stolicky podle ní nemužu videt, co se jí líbí. Usmála jsem se, seskocila jsem ze stolicky a šla k ní. Byla jsem pripravená se s ní zacít líbat.

„Ted ti ukážu, co mám moc ráda,” rekla a rozsvítila za sebou malou lampicku. Chtela, abych porádne videla. Zacala si vykasávat šaty. Nejdrív pomalu, ale pak je prudce vyhrnula pres svuj úžasný zadecek. V tom tlumeném svetle jsem nejdrív nic nevidela. Udelala jsem krok k ní. Natocila se, abych lépe videla. Na obou pulkách se jí do kríže táhly cervené šlehy. Vypadaly trochu otekle. Za celý den jsem ji nevidela sedet. Dlouho jsme si povídaly o tom, co máme rády. A jak težké je najít muže, který by nám dokázal dát to, co chceme.

Potom mi rekla o Klinice.Tak jsme tomu mezi sebou ríkaly. Sverila se mi, že vždycky o takovém míste snila. A snila o tom, že si najde pána. Pak se jen objedná. Dostane od neho, co potrebuje, a pujde domu uložit deti do postele. Svou fantazii poslala také na webové stránky, které natácí filmy inspirované fantaziemi obycejných lidí. O „Klinice” se dozvedela až témer za rok na schuzce spolku Emancipovaných žen.

Když jsem dávala do trouby housky na ráno, byla jsem vlhká a velmi opilá. Šly jsme spát, až když se skoncilo s podáváním snídane. Objaly jsme se, ješte v alkoholovém opojení, a rozloucily se. „Pošlu ti potom jejich císlo,” zašeptala mi do vlasu. Usnula jsem s obema rukama mezi nohama.

A tady me máte. Patrí mi malé pekarství. A brzy otevru další. Delám, co me baví, a vydelávám slušné peníze. Casto si pripomínám, jak sem to dotáhla až sem. Musela jsem se naucit být hrdá na to, co delám. Jedu mestem na kole pujceném od Rosanny a cítím hrdost. Jsem na míste. Zamknu kolo. Jdu ke dverím. Teším se jako malá holka. Pretékám nadšením. Lidi mi ríkají, že když jdu, pripomínám balónek, který si hopsá po zemi. Byla doba, kdy jsem pocitovala jen beznadej a pripadala si jako ztroskotanec. Plahocila jsem se po ulicích rodného mesta. Mela jsem pocit, že jsem k nicemu. Strídala jsem prítele a milence a hledala orgasmus. Nechápala jsem to. Ve všech porno filmech, které jsem kdy videla, chteli muži být dominantní. A to i ve filmech, které nemely nic spolecného s tématikou BDSM. Já jsem ale nikdy nenarazila na prítele nebo milence, který by byl schopen pojmout, že chci, aby si me podrobil.

Ani jeden z nich nechápal, že práve to jsem potrebovala, abych dosáhla orgasmu. Pripadalo mi, že po nich chci neco, co se jim prící. Ten pocit se težko popisuje. Tem nekolika mužum, které jsem milovala, bych bývala chtela dát svuj orgasmus. Snila jsem o tom, že jim budu moct udelat radost. Byla jsem hluboce zklamaná, když to nevycházelo. Za nejakou dobu se v jejich výrazech zacala objevovat nejistota. Zacali žárlit, protože vedeli, že mi nejsou schopni dát, co potrebuji. Já totiž nikdy nelžu. Ani v posteli ne. Chtela jsem, aby na me nebrali ohledy. Aby si se mnou delali,...